2004-10-29-Lewis

Napsali o nás The Doors Revival Praha (srandovní, pravdivé a moc milé)
Že The Doors neměli nijak vřelý vztahy ke květinovým dětem, je vcelku známá věc (pochybovačům doporučuju k poslechu text Five to One, kde to Morrison podal vcelku jasně). Ani s motorkářskou komunitou neměli nikdy nic společnýho. Jenže postmoderní mlejn semele vše a tak není nic divnýho na tom, když si Jawa klub motorkářů uspořádá maškarní večírek v hippie stylu a pozve na něj mimo jiné i kvákající Žábu. Stalo se v sobotu v Besední restauraci Hlubočepy. (Před nějakou dobou jsem tu psal, že pro nás akce odpadá, za což se teď dodatečně omlouvám jenže okolo naší účasti bylo do poslední chvíle dost nejasností a nechtěl jsem sem lepit denně jinou informaci.) Účastníci v hippie-oblečení měli vstup zdarma, což si motorkáři vzali k srdci velmi svědomitě a sál tak vypadal skutečně jak nějaká knajpa na Haight-Ashbury v roce 1967. Všemu vévodil námi oblíbený Michael ze Špajzu, jinak pro tento večer dokonalá replika Lt.Dana z Forresta Gumpa včetně invalidního vozejku (a za svou kreaci zaslouženě obdržel první cenu v podobě pětilitrový láhve rumu). Společně s náma hrály kapely Fastbirds a Second Band střídající se zhruba po 20minutových setech, což bylo trošku naprd, protože jakmile se lidi začali dostávat pořádně do ráže, byl konec a pět deset minut pauzy, takže nálada zase spolehlivě ochladla. Ještě že jsme si dopředu vymínili, že budem hrát náš blok v kuse. Obě kapely hrály mix věcí ze 60.-70. let, čímž nám připomněly společný hraní s Basement na Vlkstocku, ti by se v Hlubočepích taky chytili. Fastbirds mě moc nebavili, sice jim to šlapalo, ale kytarista se i v písničkách typu Proud Mary, All Right Now nebo Start Me Up snažil o překonání galaktickýho rekordu v počtu not narvaných do kytarovýho sóla a já mám radši blues než Yngwie Malmsteena.
Zato Second Band byli dokonalí - živá dechová sekce, dvě kytary, basa, bicí, vynikající zpěvák a výtečně vymakaný trojhlasy, vše na naprosto profesionální úrovni, něco tak dobrýho jsem už dlouho neslyšel. (Ono není divu, skupinu skutečně dali dohromady profíci z různých jiných kapel a projektů typu Stardance - odtud název Second Band, zpívá Michal Cerman známej hlavně z muzikálů). Nastupovali jsme po jejich setu a asi se nám po tý jízdě trochu třásly kolínka, takže začátek byl takovej rozpačitější, ale pak se snad vše srovnalo. Zajímavej výkon podal v závěru především Štěpán, kterej s nástupem do svýho dlouhýho sóla v Light My Fire trhnul éčko a dost si tak zkomplikoval situaci, nakonec se z toho ale vylhal vcelku statečně. Jinak se večer odbyl vcelku v pohodě s občas velmi komickými momenty -to když třeba na pódiu duněla jižanská hymna Sweet Home Alabama, ke květinové generaci ještě mnohem kritičtější než celí Doors, a dav hippies na place juchal nadšením, ale to je holt ta postmoderna.
Takže nakonec své účasti snad nelitoval ani Petr Z., který statečně přijel až z Mnichova (ne Hradiště) a na pódium se přenesl rovnou ze své oblíbené buddhistické meditace ...
Zpět

Napsali o nás The Doors Revival Praha
(srandovní, pravdivé a moc milé)

Že The Doors neměli nijak vřelý vztahy ke květinovým dětem, je vcelku známá věc (pochybovačům doporučuju k poslechu text Five to One, kde to Morrison podal vcelku jasně). Ani s motorkářskou komunitou neměli nikdy nic společnýho. Jenže postmoderní mlejn semele vše a tak není nic divnýho na tom, když si Jawa klub motorkářů uspořádá maškarní večírek v hippie stylu a pozve na něj mimo jiné i kvákající Žábu. Stalo se v sobotu v Besední restauraci Hlubočepy. (Před nějakou dobou jsem tu psal, že pro nás akce odpadá, za což se teď dodatečně omlouvám jenže okolo naší účasti bylo do poslední chvíle dost nejasností a nechtěl jsem sem lepit denně jinou informaci.)

Účastníci v hippie-oblečení měli vstup zdarma, což si motorkáři vzali k srdci velmi svědomitě a sál tak vypadal skutečně jak nějaká knajpa na Haight-Ashbury v roce 1967. Všemu vévodil námi oblíbený Michael ze Špajzu, jinak pro tento večer dokonalá replika Lt.Dana z Forresta Gumpa včetně invalidního vozejku (a za svou kreaci zaslouženě obdržel první cenu v podobě pětilitrový láhve rumu). Společně s náma hrály kapely Fastbirds a Second Band střídající se zhruba po 20minutových setech, což bylo trošku naprd, protože jakmile se lidi začali dostávat pořádně do ráže, byl konec a pět deset minut pauzy, takže nálada zase spolehlivě ochladla. Ještě že jsme si dopředu vymínili, že budem hrát náš blok v kuse.

Obě kapely hrály mix věcí ze 60.-70. let, čímž nám připomněly společný hraní s Basement na Vlkstocku, ti by se v Hlubočepích taky chytili.

Fastbirds mě moc nebavili, sice jim to šlapalo, ale kytarista se i v písničkách typu Proud Mary, All Right Now nebo Start Me Up snažil o překonání galaktickýho rekordu v počtu not narvaných do kytarovýho sóla a já mám radši blues než Yngwie Malmsteena.

Zato Second Band byli dokonalí - živá dechová sekce, dvě kytary, basa, bicí, vynikající zpěvák a výtečně vymakaný trojhlasy, vše na naprosto profesionální úrovni, něco tak dobrýho jsem už dlouho neslyšel. (Ono není divu, skupinu skutečně dali dohromady profíci z různých jiných kapel a projektů typu Stardance - odtud název Second Band, zpívá Michal Cerman známej hlavně z muzikálů).

Nastupovali jsme po jejich setu a asi se nám po tý jízdě trochu třásly kolínka, takže začátek byl takovej rozpačitější, ale pak se snad vše srovnalo. Zajímavej výkon podal v závěru především Štěpán, kterej s nástupem do svýho dlouhýho sóla v Light My Fire trhnul éčko a dost si tak zkomplikoval situaci, nakonec se z toho ale vylhal vcelku statečně.

Jinak se večer odbyl vcelku v pohodě s občas velmi komickými momenty -to když třeba na pódiu duněla jižanská hymna Sweet Home Alabama, ke květinové generaci ještě mnohem kritičtější než celí Doors, a dav hippies na place juchal nadšením, ale to je holt ta postmoderna.

Takže nakonec své účasti snad nelitoval ani Petr Z., který statečně přijel až z Mnichova (ne Hradiště) a na pódium se přenesl rovnou ze své oblíbené buddhistické meditace ...

Zpět